Dlouhý běh Jana Šimsy

vzpomínky, články, rozhovory, dokumenty, dopisy

„Jsem přesvědčen, že není jiné cesty, než osvobozovat sebe ze zakletí strachu, sobectví a nedůvěry ke společnosti. Není jiné cesty než myslet také na věci těch druhých, na starosti všech, biblicky řečeno: milovat bližního svého jako sebe samého.“

Jan Šimsa (1929–2016) patří k výrazným osobnostem českobratrské evangelické církve. Výběr z publikovaných a zejména nepublikovaných textů zachycuje jeho kořeny v hnutí lesní moudrosti a Akademicé Ymce, spoluutváření teologického hnutí Nová orientace, kazatelské působení na venkově, kontakty s výraznými postavami kulturní scény, a především celoživotní nasazení pro lidi odstrkované a pronásledované, jež mj. vyústilo v jeho angažmá v Chartě 77. Z písemností Jana Šimsy vybrala, některé úseky zpracovala a životopisnými údaji doplnila Milena Šimsová.

„Vážnost k dějinám neznamená se podřizovat tomu, co se děje. Podřizovat se evangeliu znamená orientovat se stále na chudých, zraněných, uražených a ponížených. Ti jsou důležitější než pseudoúspěchy velkých dějinných převratů.“ „A moje srdce i nadále prahne po kolektivu, již ne nahodilém, ale po kolektivu těch, kteří hledají ono město, v němž přebývá pravda a kde bydlí láska a pokoj a spravedlnost nakonec pro všechny.“

400 s., 16 × 23 cm, váz., ISBN 978-80-88060-22-2